7 jemných rozdílů aneb jste pracant nebo workoholik?

Naše společnost bohužel často zaměňuje vysoké nasazení a workoholismus, a ačkoli se oba typy mohou jevit na vlas stejné, existují mezi nimi zřetelné rozdíly. Obojí zvnějšku vypadá jako tvrdá práce.


30.07.2014 2599x přečteno 0 komentářů

Jsem workoholik v remisi. V několika minulých letech jsem načítal, bádal a sám na sobě experimentoval, abych přišel na kloub drobným nuancím mezi zapáleným pracantem a workoholikem. Věřím, že existují zdravější cesty práce, aniž bychom obětovali vlastní hodnoty, lidi, kterých si ceníme, nebo čas sami pro sebe a blízké.

Naše společnost bohužel často zaměňuje vysoké nasazení a workoholismus, a ačkoli se oba typy mohou jevit na vlas stejné, existují mezi nimi zřetelné rozdíly.

Obojí zvnějšku vypadá jako tvrdá práce.

Odlišnost nacházíme v subjektivním vnímání sebe sama ve vztahu k práci. Výkonný člověk pracuje tvrdě v rámci udržitelných, zdravých způsobů a taková práce ho naplňuje a inspiruje. Workoholik pracuje tvrdě, používá nezdravé, dlouhodobě neudržitelné cesty a cítí se nešťastný, často na hranici vyhoření.

dělat byznys vs. být na roztrhání

Prioritou výkonných lidí je dělat byznys a jediné, co ho zajímá, jsou výsledky. Pokud aktuálně nevidí způsob, jakým vytvořit hodnoty, raději nacházejí nové strategie a možnosti. Vědí, že stejně jako ekonomika i byznys funguje ve vlnách, proto se během recese připraví, aby se mohli realizovat v období růstu.

Prioritou workoholiků je být zaneprázdněný. Zaplňují všechny časové prostoje prací, protože když mají volné políčko v kalendáři, cítí se nesví. Nejistota pochází z vnímání vlastní hodnoty – věří, že čím jsou zaneprázdněnější, tím důležitější se zdají navenek. Výsledek je takový, že najdou cesty, jak být zaneprázdněný dokonce i mimo sezónu, místo aby v klidových obdobích odpočívali den, víkend, měsíc nebo třeba celý kvartál či rok, dokud se situace nezlepší.

vědět, co je dost vs. nikdy dost dobré

Pracanti znají míru. Výhra je totiž pořád výhra, ať získáte jeden nebo padesát bodů. Tento typ lidí vidí víc možností v důležitých oblastech, ale vědí, co je tak akorát tam, kde to není tolik důležité. To dokážou díky jasné definici úspěchu.

Workoholik míru nemá. Zná věty " Tohle není dost dobré."  "Nemám dost času / podpory."  Stále se zaměřují na větší objem a snaží se všechno maximalizovat, protože nemají jasno, co pro ně úspěch znamená.

100 % v pravý čas vs. 110 % neustále

Výkonní lidé vědí, kdy vypnout. Když je někdo povolá, dají do toho všechno. Nebaští iluzi o 110 %, vědí totiž, že pracovat na 110 % je dlouhodobě neudržitelné. Místo toho se soustředí na zvýšení své kapacity, když je to potřeba, takže jejich 100 % přinese větší zisk než 110 % konkurenta.

Workoholik se vás zeptá „Proč vypnout?“ Honí se, dřou a vyšilují v podstatě pořád. Mají problém stanovit si, co je důležité, protože v jejich představě je to úplně všechno.

znát svou hodnotu vs. nechat ostatní určovat hranice

Pracanti znají svou hodnotu a tak mohou pracovat s vědomím svobody. Ta přichází mimo jiné díky pravidelné sebereflexi, takže se mohou stále rozvíjet. Raději poskytnou zpětnou vazbu sami sobě, než by se jí (ne)dočkali od ostatních.

Workoholik očekává vnější prověřování, např. od šéfa, kolegů, klientů a dalších, a tak pracuje s neustálým vědomím strachu. Vnější hodnocení, např. půlroční nebo roční hodnotící rozhovory, jim dají zpětnou vazbu o tom, jak si v práci vedli.

proaktivní / záměrný vs. reaktivní / náhodný

Výkonný člověk je proaktivní ve vztahu ke svému času a práci. Nejdříve včas řeší smysluplné a důležité věci, teprve potom hasí požáry a plní si zbytek dne v diáři neplánovanými událostmi. Nedovolí žádným rozptýlením překazit promyšlenou strategii.

Workoholik funguje reaktivně. Nechá ostatní určovat, jak stráví svůj čas, tím, že co nejdříve reaguje na emaily, neplánované události a další rozptýlení, které během dne přichází. Jakmile zvládne všechny maličkosti, obvykle už lehce k večeru, s vervou se vrhne na to nejsmysluplnější.

soustředit se na to, co je ve vašich silách vs. co zvládají ostatní

Výkonní lidé se soustředí na své úsilí – na investice a výsledný produkt. Jen oni sami vědí, jestli úkolu dávají to nejlepší, co v dané chvíli můžou. Posuzují sami sebe vzhledem ke svému nejlepšímu výkonu, nesrovnávají se s ostatními.

Workoholici se soustředí zejména na výsledek a výdělek, k posouzení vlastního úspěchu používají metriky, které se omezují pouze na výkon. Jenže dokonce, i když si myslíte, že děláte, co můžete, výsledek není vždy jen ve vašich rukách.

dávat své zájmy na první vs druhé místo  

Tím, že sebe kladou na první místo, můžou výkonní lidé ostatním poskytnout to nejlepší ze sebe. Občas se to zdá jako sobectví, ale ve skutečnosti je to pravý opak, protože díky tomu poskytují prvotřídní servis těm, se kterými pracují a komu své služby poskytují.

Workoholici kladou ostatní před sebe. Zdá se to nesobecké, ale je to dlouhodobě neudržitelné. Když neustále dáváme víc, než máme nastřádáno, a nedoplňujeme zásoby energie, vyčerpáme se. I toto chování je poháněno snahou o nejlepší servis, ale hlavně záměrem cítit se potřebný nebo vypadat jako hrdina.

Doufám, že jsem vám pomohl pochopit tenkou linii mezi workoholiky a pracanty.

Kde se nacházíte vy?

Analýza stavu a uvědomění je prvním krokem případné změny přístupu ke každodenním úkolům.

Přeji vám více času na sebe!

volně inspirováno článkem Jullien Gordon